Jak spolu fungují elektrárny a ptáci?

Základní informace
Vliv větrných elektráren na ptáky patří k nepodrobněji zkoumaným environmentálním aspektům větrné energie. Klíčová potenciální nebezpečí zahrnují rušivý vliv vedoucí k vytlačení, překážky pohybu, úmrtnost v důsledku střetů a přímou ztrátu přirozeného prostředí (dočasnou či trvalou).

Obecně se předpokládá, že ve srovnání s ostatními příčinami je podíl větrné energie na úmrtnosti ptáků relativně malý (Erickson, Johnson a Young, 2005), a to i přes neblahou proslulost některých větrných farem (např. Altamont Pass v Kalifornii, Tarifa a další v oblasti Gibraltaru postavené v 80. letech) ve spojení s vysokou mírou úmrtnosti ptáků. Technologie větrných elektráren se však od 80. let výrazně změnila; malé stroje s výkonem v kW nahradily současné velké elektrárny s výkonem v řádech MW s mnohem větší výškou a nižší rychlostí otáčení. Moderní elektrárny tak pro ptáky představují výrazně menší riziko. Navíc hrstka dotyčných větrných parků zdaleka netvoří reprezentativní vzorek celkového celosvětového instalovaného výkonu 238 GW (roční statistika GWEC 2011).

Podle britské Královské společnosti na ochranu ptáků (RSPB) je největší dlouhodobou hrozbou pro ptáky změna klimatu. Společnost dále uvádí: „Z dostupných důkazů vyplývá, že vhodně umístěné větrné parky nepředstavují pro ptáky významné nebezpečí.“ (Langston, R., 2010), (RSPB, 2005)

Mnohé ptačí druhy zpravidla větrné parky oblétávají nebo se jim vyhýbají, což vede k vytlačení nebo bariérovým účinkům. U některých druhů, například dravců, však vyhýbání nebylo vůbec pozorováno. Problémy nastávají, když se větrný park nachází na tažné trase blízko místům s vysokou hustotou dravců, se vzestupným proudem pro plachtící ptáky, využívaných zejména jako loviště či hnízdiště.

Právní rámec
V současné době platí množství mezinárodních, evropských a národních předpisů, které zahrnují požadavky a zásady vymezování ochranných zón pro zvířata, lokalit a ekosystémů.

Řada mezinárodních dohod se zabývá chráněnými územími pro křehké a cenné biotopy a lokality. Patří k nim: konvence OSPAR (1992/1999), Ramsarská úmluva (1971), evropské směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (oblasti zvláštní ochrany, SPA, 1979) a 92/43/EHS o stanovištích (zvláštní oblasti ochrany, SAC, 1992).

Směrnice EIA stanovuje, že developeři v oblasti větrné energie „mají zákonnou povinnost provádět posouzení dopadu na životní prostředí u veřejných i soukromých projektů, které pravděpodobně budou mít výrazný dopad na životní prostředí.“ Členské země navíc musejí vyhovět směrnici SEA a zajistit, „aby environmentální zprávy měly dostatečnou kvalitu.“ V rámci směrnice SEA členské země „musejí sledovat významné účinky na životní prostředí plynoucí ze zavádění plánů na určení nepředvídaných nepříznivých účinků a podniknout příslušná opatření.“

Faktory ovlivňující potenciální dopady
Rušivé účinky větrných elektráren na ptáky jsou specifické z hlediska ptačích druhů, počasí a lokality (Langston a Pullan,2002). Větrné parky mohou představovat překážku v pohybu pro určité druhy ptáků, zejména stěhovavé a zimující (pohybující se na krátké vzdálenosti) mořské ptáky. Náhlý příchod špatného počasí může ptáky přinutit ke značnému snížení tažné nadmořské výšky, čímž se dostanou blíže k větrným parkům. Ve spojení se špatnou viditelností a potenciálně přitahujícími či dezorientujícími světelnými účinky může tato malá výška letu zvyšovat riziko střetu.

Střety ptáků s elektrárnami
Dosavadní výzkum ukazuje, že úmrtnost ptáků v důsledku střetů s elektrárnami ve srovnání s jinými lidskými činnostmi či usmrcením kočkami je nízká (Bassi, Bowen a Fankhauser, 2012). Nicméně u některých zranitelných či ohrožených druhů, jako jsou dlouho žijící dravci, může i nízká úmrtnost ovlivnit strukturu jejich populace (Langston a Pullan, 2002). Riziko střetu lze odhadnout pomocí modelů zahrnujících potřebné parametry chování ptáků (letové vzdálenosti, úhybné manévry, vliv světla, vliv počasí) (Desholm, Fox et al., 2006).

Dále je třeba posoudit dopady stavebních a údržbových činností. U pevninských větrných parků se empirická data získávají sběrem mrtvol, to však nelze uplatnit u příbřežních elektráren (Snyder a Kaiser, 2008). Z přezkoumání míry střetů vyplývá průměrně 0,01 až 23 střetů na elektrárnu za rok. Riziko střetu určuje velikost elektrárny, její poloha a rychlost rotoru (Langston, A. D., 2006).

Vzory letu
Ptačí druhy (kajky, husy) se obecně při migraci oblastem s větrnými parky vyhýbají a oblétávají je. Energetické ztráty během tahu v důsledku zvýšení trasy letu kvůli bariérovým účinkům se jeví jako bezvýznamné. Elektrárny tak sice mohou lokálně ovlivnit trasu letu, neexistuje však žádný všeobecný negativní dopad na ptáky. Za normálních podmínek většina stěhovavých ptáků letí ve výšce 250-300 m, čili nad nejvyššími stávajícími elektrárnami (190 m). Při stěhování na dlouhé vzdálenosti ptáci dále využívají termální větry (termální plachtění šetřící energii), takže vyhnutí se větrnému parku ani nemusí vést ke ztrátě energie (Thorup, K., 2006).

Migrační techniky a systémy dálkové detekce
Na podporu odpovídajících posouzení dopadu na životní prostředí je třeba předložit podrobné informace o intenzitě a rozšíření pohybu ptáků v rámci daných lokalit a v jejich blízkosti. Nezbytný je radar ke sběru kvantitativních dat, která v kombinaci s kvalitativními daty mohou poskytnout vstupní data pro modely střetů (Desholm, fox et al., 2006).

Systémy dálkové detekce usnadňují praktický sběr dat o letových trajektoriích (výšce i směru letu) a rozsahu pohybu ptáků. Součástí nákladově efektivního, transparentního sledování je digitální fotografie s vysokým rozlišením ke vzdušnému průzkumu. Určité množství potřebných údajů lze získat konvenčním námořním navigačním radarem, jako např. stupeň pohybu ptáků v oblasti za různých meteorologických podmínek.

Jak vyplývá z výzkumu IUCN, riziko střetů by se mělo minimalizovat tím, že se větrné elektrárny nebudou budovat v důležitých tažných koridorech. Zvážit lze také natočení elektráren tak, aby byly pro ptáky lépe viditelné. Lze upravit osvětlení na úroveň zachovávající plavební bezpečnost, avšak snižující potenciální přitažlivost pro ptáky (Wilhelmsson, 2010).

Závěr
Z výzkumu a pozorování vyplývá, že při uplatnění odpovídajících zmírňujících opatření není negativní dopad větrných parků na ptačí populace ani nadměrný ani místně nepřekonatelný.

Zkvalitněná mezinárodní koordinace a sdílení dat by byly přínosné i pro průmyslovou a vědeckou komunitu.

Potřebné jsou další průkazné studie prokazující možné dopady větrných elektráren na ptačí populaci. Nutné je také průběžné sledování pečlivě vybraných environmentálních parametrů za účelem lepšího porozumění potenciálních dopadů a přínosů větrných elektráren na místní životní prostředí.

Zdroj: EWEA (The european wind association)
Překlad ČSVE (Česká společnost pro větrnou energii), dne 9.4.2014

1. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2012:026:0001:0021:EN:PDF
2. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2001:197:0030:0037:EN:PDF
3. http://cww2011.nina.no/Portals/cww2011/DynamicForms_Uploads/6e15a976-c229-47bc-84a5-04e1f105dd66.pdf

Literatura:
Bassi, S.; Bowen, A. a Frankhauser, S. (červen 2012): The case for and against onshore wind energy in the UK [Případ pro a proti pevninské větrné energii ve Spojeném království]. Převzato z Granthamova výzkumného ústavu klimatických změn a životního prostředí:
http://www.lse.ac.uk/GranthamInstitute/publications/Policy/docs/PB-onshore-wind-energy-UK.pdf

Desholm, M.; Fox, A. et al. (2006): Remote techniques for counting and estimating the number of bird-wind turbine collisions at sea: a review [Dálkové metody počítání a odhadu množství střetů ptáků s větrnými elektrárnami na moři: posouzení]. Ibis.

DGEnvironment (2007): Guidelines for the establishment of the N2000 network in the marine environment. Application of the Habitats and Birds Directives [Zásady zřizování sítě N2000 v mořském prostředí. Aplikace směrnice o ochraně volně žijících ptáků a o stanovištích].

Erickson, W.; Johnson, G. a Young, D. (2005): A summary and comparison of anthropogenic causes of bird mortality [Přehled a porovnání antropogenních příčin úmrtnosti ptáků].

EWEA. (červenec/srpen 2006). Wind Directions. Focus on Environment.

GWEC. (2012): Environment: Birds and bats [Životní prostředí: ptáci a netopýři]. Převzato z http://www.gwec.net/?id=144

Langston, A. D. (2006): Assessing impacts of wind farms on birds [Odhad dopadů větrných farem na ptáky]. Ibis.

Langston, R. (únor 2010): Offshore wind farms and birds: Round 3 zones, extensions to Round 1 and Round 2 sites an Scottish territorial waters [Příbřežní větrné parky a ptáci: zóny Round 3, rozšíření do míst Round 1 a Round 2 a skotských teritoriálních vod]. Převzato z RSPB:
http://www.rspb.org.uk/Images/langston_2010_tcm9-203501.pdf

Langston, R. a Pullan, J. (2002): Wind farms and birds: an analysis of the effects of wind farms on birds, and guidance on environmental assessment criteria and site selection issues [Větrné parky a ptáci: analýza účinků větrných parků na ptáky a rady týkající se kritérií posouzení dopadů na životní prostředí a výběru lokality]. Rada Evropy.

Pearce-Higgins, J. et al. (2012): Greater impacts of wind farms on bird populations during construction and subsequent operation: results of a multi-site and multi-species analysis [Větší dopady větrných parků na ptačí populace během stavby a následného provozu: výsledky analýzy z více míst a více druhů]. Journal of Applied Ecology, 386-394.

RenewableUK (2011): Consenting lessons learned.
RSPB (2005): Policy. Wind farms [Politika. Větrné parky]. Převzato 6. června 2012 z
http://www.rspb.org.uk/ourwork/policy/windfarms/index.aspx

Thorup, K. A. T. (2006): Travelling or stopping of migrating birds in relation to wind: an illustration for the osprey [Migrace nebo její zastavení u stěhovavých ptáků ve vztahu k větru: názorný příklad na orlovci říčním].

Wilhlemsson, D. M. (2010): Greening Blue Europe: Identifying and managing the biodiversity risks and opportunities of offshore renewable energy [Zelenání modré Evropy: určení a řízení rizik biodiverzity a příležitosti pro příbřežní obnovitelnou energii]. IUCN.

WindPowerMonthly (říjen 2011): Wind wings its way to better bird protection [Větrná energie fičí k lepší ochraně ptáků]. Global Environment.

Wiser, R; Yang, Z.; Hand, M. et al. (2011): Wind Energy. In IPCC Special Report on Renewable Energy Sources and Climate Change Mitigation [Větrná energie. Ve speciální zprávě IPCC o zdrojích obnovitelné energie a zmírňování klimatických změn]. Cambridge, Velká Británie a New York, NY, USA: Cambridge University Press.