Vídeň žene vítr vpřed, Česko uvízlo v „bezvětří“
Rakousko instalovalo desetinásobek větrných elektráren než Česko, a to za tu stejnou dobu, odkdy se větrné energetice obě země věnují. Zatímco v ČR se z větru vyrobí pouhé jedno procento energie, u sousedů dosáhnou větrníky letos výkonu čtyř tisíc megawattů.
Celý článek si můžete přečíst níže nebo na webu iDNES.cz.
Krátce po překročení hranice v Mikulově se začnou objevovat po obou stranách silnice větrníky. Stožáry s pravidelně se otáčejícími vrtulemi se vynořují v dáli v podzimní mlze. Jsou jich desítky vlevo i vpravo, na horizontu se objevují další. Pár vrtulí s červenými a bílými pruhy, barvami rakouské vlajky, nicméně stojí. Průměr jejich rotoru dosahuje 150 metrů, jedná se o nejnovější typy moderních větrných elektráren, které čekají na připojení do sítě.
Rakousko mělo v loňském roce v provozu 1 426 větrných turbín, což v instalovaném výkonu představuje 3 885 megawattů. Dolní Rakousko, největší spolková země na severovýchodě Rakouska, obklopující svým územím metropoli Vídeň, je větrnými farmami doslova posetá.
V Česku bylo od roku 1993, kdy první větrná elektrárna v tuzemsku začala vyrábět zelenou elektřinu, postaveno něco přes 200 větrníků. Jejich instalovaný výkon dosahuje přibližně 350 megawattů. Přitom Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) založená v roce 1994 vznikla o půl roku dříve než ta rakouská.
„Náskok bychom měli mít, ale v samotných instalacích na rakouském a na českém území je vidět diametrální rozdíl,“ konstatuje v průběhu jízdy rakouským venkovem Michal Janeček, předseda ČSVE. Společně s Komorou obnovitelných zdrojů ČR vzal na jednodenní exkurzi do Dolního Rakouska několik starostů českých a moravských obcí a zástupců krajů, kteří se o energii z větru zajímají a případnou instalaci větrníků na svém území zvažují.
Větrníky pokrývají pouhé jedno procento spotřeby energie v Česku. Potenciál je přitom daleko větší, podle odborníků by vítr mohl pokrýt až třetinu aktuální roční spotřeby elektřiny.
Modernější a výkonnější
V Rakousku zřejmě dosáhnou větrníky letos výkonu čtyř tisíc megawattů celkem. „Našim jižním sousedům se podařil desetinásobek instalací větrných elektráren za stejnou dobu, odkdy se větrné energetice obě země věnují,“ dodává Janeček.
Evropa je průkopníkem ve využívání větrné energie již více než deset let a vedle Asie a Ameriky je důležitým regionem na světové větrné mapě. Koncem loňského roku byly v zemích EU-27 větrné turbíny o celkovém výkonu 272 gigawattů, což pokrývalo přibližně 19 procent spotřeby elektřiny v EU. V jednotlivých členských zemích se podíl větrné energie výrazně liší. V Dánsku je to 56 procent, v Irsku 36 procent a v Německu 32 procent. S podílem větrných elektráren (v závislosti na způsobu výpočtu) mezi 12 a 14 procenty je dokonce i Rakousko pod evropským průměrem.
Ani Rakousko nestaví velké větrné elektrárny na celém svém území. Důvodem není nedostatek větru, ale spíše rozdílná politika jednotlivých spolkových zemí. Nejzápadnější větrná turbína se nachází na Plöckenpass v Korutanech, v Salcbursku, Tyrolsku a Vorarlbersku žádné velké větrníky nejsou. Odpůrcům vadí, podobně jako jinde na světě, že jsou dominantní a že mění ráz krajiny. Přibývá však lidí, kteří se na vysoké věže s vrtulí dívají jako na efektivní zdroj zelené energie a na technický pokrok.
V Dolním Rakousku se větrné elektrárny začaly stavět před dvaceti lety a nyní se již první generace větrníků obměňuje. „Původní elektrárna se odmontuje a na stejné místo se v rámci tzv. repoweringu postaví nová, modernější a také výkonnější,“ vysvětluje Jiří Přikryl, zástupce společnosti W.E.B Větrná energie. Jak dodává, větrná turbína, která je vyšší, dokáže vyrobit více elektřiny.
V přízemních vrstvách je vzduch velmi turbulentní. S každým metrem, o který je turbína vyšší, se výtěžek elektřiny zvyšuje o jedno procento. Kromě toho se výtěžnost zvýší čtyřnásobně, když se zdvojnásobí délka křídla. Dvojnásobná rychlost větru poskytuje osmkrát vyšší výnos.
Podle rakouské organizace na podporu větrné energie neexistuje den v roce, kdy by turbíny nevyráběly elektřinu. Zpráva uvádí, že 346 dní do roka produkuje každá z turbín nejméně 1 000 kWh energie.
Náhrada za fosilní paliva
Útroby věže vysoké 166 metrů větrníku typu V 150-4,2 vyrobené dánskou společností Vestas jsou prostorné. Skupina starostů a energetických odborníků krajů čítající kolem třiceti lidí se sem pohodlně vejde. Poslouchají odborný výklad, který v kruhovité věži doprovází zvláštní akustika. Funguje zde i ozvěna. K vidění je technické zázemí, na řadu přichází konkrétní dotazy.
Od první instalace v roce 2019 je typ V 150-4,2 MW jednou z nejprodávanějších pobřežních turbín firmy Vestas. Její vysoký kapacitní faktor vede k 21procentnímu nárůstu roční produkce energie, což představuje jednu z nejefektivnějších turbín v rámci platformy 4 MW, přičemž dosahuje hladiny akustického výkonu pouze 104,9 dB pro obsluhu oblastí citlivých na zvuk.
Větrník s průměrem rotoru 150 metrů byl do provozu uveden před třemi lety a je součástí větrného parku nacházejícího se u dolnorakouské obce Spannberg, který by po dokončení poslední fáze výstavby měl mít dohromady jedenáct turbín s celkovou kapacitou přibližně 62 MW. To pokryje průměrnou spotřebu energie přibližně 40 000 domácností.
Inženýr Přikryl ukazuje na displej, který znázorňuje hodnoty aktuálně vyrobené energie z větru. Zároveň upozorňuje na červený spínač určený pro případ nouze, jehož funkčnost jednou za rok prověřuje odborný personál.
„Zadá se příkaz a celý kolos se zastaví do třiceti vteřin. Jeden list váží 13 tun, což je krát tři společně s nábojem kolem 60 tun. Když se zmáčkne ten knoflík, tak byste nechtěli být zrovna uvnitř,“ dodává.
Větrná farma u rakouské obce Spannberg podporuje plán Evropské unie REPowerEU, jehož cílem je co nejrychleji snížit evropskou závislost na fosilních palivech. Samotné Rakousko chce do roku 2030 získávat elektřinu pouze z obnovitelných zdrojů a do roku 2040 plánuje dosažení klimatické neutrality. V roce 2022 také Dolní Rakousko schválilo zjednodušení postupů pro výstavbu nových zdrojů obnovitelné energie.
Podle některých expertů by však Rakousko nemuselo dosažení stanoveného cíle do roku 2030 stihnout. Země bude muset rozšířit úložiště energie a nelze vyloučit, že i přes stavění super větrníků bude muset využít i jiné technologie pro ukládání energie. Ale i suroviny jako například plyn, který bude potřebovat minimálně pro překlenovací období.
Hluk opravdu není problém
Zatímco těsně u věže je slyšet, jak listy větrníku řežou vzduch, mírný mechanický hluk uvnitř způsobuje generátor. Konverzaci to však nijak nebrání. To, že jsou větrné elektrárny hlučné, patří k jednomu z mýtů, které se o nich dříve šířily.
Podobně jako pomluvy, že ohrožují ptáky. Studie profesora Henrika Skova z Dánska z roku 2023, která sledovala tisíce ptáků u větrných elektráren v Severním moři, nezaznamenala ani jeden úhyn v důsledku srážky s turbínou. Ptáci přizpůsobují své letové dráhy a vyhýbají se listům rotoru již od vzdálenosti přibližně 120 metrů. Podobné výsledky přinesl i výzkum z roku 2020, který se zaměřil na pozemní větrné elektrárny.
Větrné elektrárny produkují ve vzdálenosti 400 až 500 metrů zvuk, který dosahuje 40 decibelů(dB), což odpovídá tiché rezidenční čtvrti nebo kanceláři. Jsou zdrojem dvou druhů hluku. Ten mechanický je závislý na výkonu elektrárny, tzn., že jeho intenzita je ovlivnitelná nastavením určitého výkonu generátoru, který je regulovatelný. Aerodynamický hluk (nízkofrekvenční zvuk o kmitočtu 16 – 100 Hz.) vzniká obtékáním proudu vzduchu kolem pohybujících se listů rotoru a při průletu listu kolem věže elektrárny. Jeho intenzita je závislá na konstrukčních parametrech listů rotoru, rychlosti otáčení rotoru a na specifických meteorologických podmínkách.
Podle Michala Janečka je hluk a dostatečná vzdálenost od obydlí důležitou součástí kvalitního projektu výstavby větrné elektrárny. „Solidní developer vždy respektuje dodržení hlukových norem. V úvodu je důležité si vybrat místa, která budou vhodná co do větrných podmínek, ale zároveň dostatečně vzdálená od nejbližšího obydlí, aby nedocházelo k potížím při měření hluku.
V Česku je hluková norma 40 decibelů, přičemž většina evropských zemí má normu o pět decibelů vyšší,“ dodává šéf ČSVE.
Moderní turbíny splňují nejpřísnější hlukové limity – 40 dB v noci a 50 dB ve dne. Platí pro ně stejná omezení jako pro jiné průmyslové zdroje.
Hluk z větrných elektráren neřešili ani u další větrné farmy u obce Auerstahl, nacházející se 20 kilometrů severovýchodně od Vídně. Vesnice, kde žije 2 200 obyvatel, spadá pod kraj Weinviertel, ležící v severovýchodním Dolním Rakousku, jehož hranice s Českem tvoří Dyje. Mírně zvlněnou krajinu charakterizují vinice a ve vesnicích malebné sklepní uličky. Místní zemědělci však pěstují ve velkém i obilí a další zeleninu.
Větrné bonusy
Starosta obce Erich Hofer potvrzuje, že projekt nedalekých větrníků připravoval jeho předchůdce, nicméně přiznává, že by na něm nic neměnil. „Máme zde deset větrných elektráren typu Vestas V90/2000 s výkonem dva megawatty. V provozu jsou od roku 2006, ale již máme plán na výstavbu modernějších, které se budou instalovat v rámci repoweringu v letech 2027 až 2028,“ říká starosta Hofer. Jak upřesňuje, měnit se má osm elektráren, jejichž výkon se zhruba zdvojnásobí. Potvrzuje, že žádné větší problémy s místními obyvateli nebyly, spíše s dráty vysokého napětí a potrubím v zemi, které zde vlastní a provozuje společnost OMV těžící v okolí ropu a plyn. Starosta však přiznává, že povolovací proces nového projektu napadla nejmenovaná nevládní organizace. Vzápětí však dodává, že tyto komplikace se podle něj podaří zdárně vyřešit.
Na dotaz, jaké výhody mají místní obyvatelé z blízké přítomnosti větrníků, Erich Hofer odpovídá, že spíše nepřímé. „Jako obec investujeme díky podílu na projektu do infrastruktury nebo dotujeme fotovoltaiku na domech, které o ni mají zájem. K tomu každý obyvatel vesnice dostane třicet eur ročně jako větrný bonus,“ upřesňuje.
Předseda České společnosti pro větrnou energii Janeček dodává, že příklad rakouské obce odpovídá realitě, i když každý může mít svůj byznys model. V této souvislosti české a moravské starosty upozorňuje, aby byli ostražití a neuvěřili případným přehnaným slibům o velkých bonusech pro jejich vesnici od méně zkušených developerů.
Starosta obce ležící v podhůří Žďárských vrchů pozorně naslouchá a poté se svěřuje, že uvažuje o projektu s maximálně šesti větrníky. „Kolik jich bude, se uvidí podle měření, které máme v plánu. Měli jsme vytipovanou ještě jednu lokalitu, ale tu nám vyloučila armáda,“ dodává.
Další starosta, pocházející ze severní Moravy, se při diskusi v Rakousku dověděl, že i kdyby vyřešil problém s hlavním kabelem, který by musel vést k větrné elektrárně přes soukromé pozemky, k projektu mohou mít výhrady ochranáři, a to kvůli druhu netopýrů nacházejícímu se ve vytipované oblasti.
Aleš Krč, energetický manažer Jihomoravského kraje ze společnosti Cejiza, má již více jasno. „S kolegy jsme vypočítali, jak velký instalovaný výkon bychom měli udělat u fotovoltaických elektráren, a vyšlo nám, že pro krajské objekty by to mělo být deset megawattů. A kdybychom chtěli ten energetický mix ještě doplnit dalším obnovitelným zdrojem, tak by to měla být větrná elektrárna. U té bychom potřebovali instalovaný výkon přibližně deset až dvanáct megawattů, což by pokrylo 40 procent roční spotřeby elektrické energie u krajských objektů, které jsou ve vlastnictví kraje – čili nemocnice, dětské domovy, objekty, které poskytují sociální služby, střední školy, muzea,“ říká.
Krč doufá, že v příštím roce by mohlo dojít k podpisu smlouvy. Zároveň přiznává, že Jihomoravský kraj se větrníky inspiroval rakouskou spolkovou zemí Burgenland, kde u velké části větrných parků má místní samospráva majetkový podíl. Vstupů, které je třeba při schvalování projektu větrné elektrárny zvážit, je hodně. Posuzování a povolování v Česku také trvá, i když tento proces by mohl být do budoucna rychlejší na území tzv. akceleračních zón.
Příznivci větrné energie zdůrazňují, že její velkou předností je rychlost výstavby větrníků. Mohou nastat potíže s připojováním na síť, ale samotná stavba trvá pouhé týdny, maximálně měsíce, zdůrazňují.
„Zažil jsem, že větrná elektrárna byla postavena na betonový základ za dva týdny a za další dva měsíce zprovozněna,“ zdůrazňuje Janeček.
Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie ČR jsou moderní větrné elektrárny až z 90 procent recyklovatelné. Beton, ocel, měď či křemík je snadné znovu zpracovat. V provozu bývají 20 až 25 let. Po uplynutí této doby se opotřebované nebo technicky zastaralé části mohou nahradit novými, jak to nyní již činí Rakousko.
„Na výrobu stejného množství elektřiny jsme před 16 lety potřebovali desetkrát více větrných elektráren než dnes. S vývojem technologií klesá i cena výroby, takže elektřina z větru je dnes spolu se sluneční nejlevnější ze všech zdrojů. Zároveň se výborně doplňují, evropské větrné elektrárny nejvíce vyrobí na podzim a v zimě a solární pro změnu na jaře a v létě,“ dodává.