Musíme se vrátit na začátek

13.5.2010 ekonom.cz str. 0 EKONOM.IHNED.CZ
Matouš Lázňovský

Problematický boom solární energetiky z poslední doby má kořeny v příliš obecném zákoně z roku 2005.

Když se u jednoho stolu sejdou zástupci investorů do větrné a solární energie s reprezentanty společností odpovědných za chod rozvodné sítě, nedá se říct, že by si ve všem rozuměli.

Shoda mezi nimi je ale překvapivě velká. Musíme se dohodnout, shodují se obě strany. Situace je příliš vážná. Boom slunečních elektráren v posledních letech znamená pro Českou republiku problém, který by mohla ohrozit konkurenceschopnost místního průmyslu.

Legislativa skutečný vývoj často nestíhá

Jaký je hlavní problém při připojování alternativních zdrojů u nás?

Havel: Že jsme celou problematiku začali řešit ze špatného konce. Příslušný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů jsme začali připravovat v roce 2004 a přitom jsme nevěděli, jaké jsou naše hlavní cíle. Zákon pak nemohl pružně reagovat na různou situaci kolem jednotlivých zdrojů.

Janeček: Kromě toho byl zákon sice v roce 2005 přijat, ale v roce 2006 přišly volby, změna vlády a už se na něj nenavázalo dalšími metodikami, vyhláškami a nařízeními, které ho měly konkretizovat.

Šolc: Legislativa často nestíhá a to se stalo i tentokrát. Ekonomický vývoj v politické krizi nepočká. Energetika je propojený systém, který je nutné dlouhodobě rozvíjet. Na tom nezměnila nic ani liberalizace. Koncepce ale musí vznikat koordinovaně.

Měli jsme jasně říct, kam energetika míří a jakým způsobem se tam dostaneme. Aby bylo jasné, co si stát přeje a nepřeje. To je signál pro investory i státní správu, jak posuzovat projekty. My jsme ale jednoduše vystavili obnovitelným zdrojům bianco šek.

Havel: Až třetí energetickoklimatický balíček, který přišel vloni z EU a který bychom my do konce března příštího roku měli včlenit do české legislativy, říká, že musí vzniknout takzvaný národní akční plán. Ten zjednodušeně řečeno stanovuje, kolik energie bude z fotovoltaiky, větru, biomasy a tak dále. My jsme měli zákon, který znevýhodňuje některé druhy obnovitelných zdrojů a na druhé straně vytvořil jasnou podnikatelskou pobídku pro fotovoltaiku.

Janeček: Na akční plán čekáme i my. Za poslední tři roky se v našem oboru nepodařilo téměř nic, protože jej regiony politicky blokovaly. Máme pocit, že trochu čekají na stanovisko z centra, které například řekne, kolik větru si můžeme dovolit.

Navíc to bude znamenat, že nás energetici berou, protože už s námi mají zkušenosti. Některé elektrárny již provozujeme čtvrtým rokem a v nich se měří provozní charakteristiky. Technici z ČEZ a E.ON nám už několikrát říkali, že jsou příjemně překvapeni, jak mohou zdroj z větru regulovat, třeba tím, že ho v případě potíží odpojí na dálku.

Havel: Některé kraje, hlavně Vysočina, byly hodně razantní. I naše společnost byla pod tlakem, abychom výstavbu větrných elektráren nepodporovali.

Květoň: Já můžu jen souhlasit, že jsme se do špatné situace dostali kvůli nedostatku řízení. Loni každý, kdo měl volné finanční prostředky, šel do fotovoltaiky. Situaci nikdo nekontroloval. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) i Energetický regulační úřad (ERÚ) neměly vůbec žádné kontrolní a řídicí páky. Když si pak všechny strany energetické debaty sedly k jednomu stolu, shodly se, že ERÚ má mít schopnost v podobných případech zasáhnout.

Kdybychom nezasáhli, hrozil by stav nouze

Jak se to tedy změní?

Šolc: Teď se musíme vrátit na začátek. Stanovit charakteristiku rozvoje obnovitelných zdrojů podle našich geografických specifik a toho, jak může rozvodná síť zdroje absorbovat. Zpracovali jsme aktualizaci energetické koncepce, ale existuje politický závazek, že ji bude schvalovat politická vláda. Pořád jsme se nevzpamatovali ze zbrzdění z roku 2006.

Havel: V takovém prostředí se pohybují provozovatelé, jako E.ON, ČEZ a ČEPS, odpovědní za bezpečný provoz elektrizační soustavy. Energetická politika je, jaká je, takže provozovatelé se brání prostředky, které mají k dispozici. Kdyby tyto servisní organizace nezasáhly, hrozil by reálně stav nouze v síti.

Výsledkem je stopstav

Šolc: Ano, protože díky neomezené podpoře bylo tempo rozvoje některých obnovitelných zdrojů podstatně rychlejší než ve zbytku energetického řetězce.

O kolik obnovitelné zdroje předběhly zbytek energetiky?

Havel: Obecně má energetika návratnost více než 20 let. Ale my už do konce roku můžeme mít v ČR ve fotovoltaice nainstalovaný výkon až 2000 MW, přitom bezpečný limit pro roky 2010 až 2012 byl vypočten na 1650 MW soudobého instalovaného výkonu. V příštím roce to musíme řešit regulací výkonu těchto výroben.

Jiné způsoby, které by mohly pomoci, třeba takzvané chytré rozvodné sítě, nebudou tak rychle k dispozici. Projekt, který odstartovali kolegové z ČEZ v regionu Vrchlabí, bude v podstatě vývojová laboratoř. Chytré sítě významně pomohou při řízení provozu elektrizační soustavy, ale nemohou vyřešit vše.

Problém je i konfigurace sítě. Dnes je síť nastavena na velké zdroje na severu republiky a na Temelín a Dukovany na jihu. Ale teď budeme mít decentralizovanou výrobu elektřiny a zdroje budou rovnoměrně rozloženy po celé zemi. To znamená nové vedení, jiné zapojení sítě, jiné dispečerské řízení.

Šolc: To není jen náš problém. Před lety větrný boom zaskočil německé operátory a operátory okolních zemí stejně jako nás. Vývoj byl i tam rychlejší, než jaký je celá energetika schopna absorbovat.

Havel: Dnes v energetice platí, že postavit jakékoli větší zařízení, třeba venkovní vedení velmi vysokého napětí, je na deset a více let. Často nejsme schopni se s krajem, obcemi, životním prostředím, majiteli pozemků a podobně dohodnout na trase dlouhé 30 kilometrů. Zato fotovoltaické elektrárny vznikají i během roku. U ostatní infrastruktury se legislativa trochu posunula ve prospěch investorů a podobné změny bychom uvítali i v našem oboru.

Janeček: To ano, ale například větrné projekty musí mít studii o dopadu na životní prostředí a procházejí řadou dalších procedur. Takže se připravují pět až sedm let. I když samotný větrník pak může být postavený a uvedený do provozu za týden.

Navíc je úspěšnost realizace v České republice jen sedm procent. V roce 2006 přišlo do prvního kola asi 4000 megawattů, ale do pokročilého stádia se dostalo jen 2000 megawattů. Z toho se celkem od roku 2005, kdy vstoupil v platnost zákon 180, zrealizovalo pouhých 165 megawattů. Po šesti letech práce jsme měli ke konci roku 192 megawattů instalovaného výkonu.

Přitom vítr je nejblíže tržní ceně elektřiny. Před krizí se odhadovalo, že bychom se na ni mohli dostat v roce 2012 až 2013. Ale tehdy, na podzim roku 2008, se na burze za megawatthodinu platilo kolem 100 eur. Dnes už je to přibližně 50 eur a v České republice se elektřina z větru vykupuje za 2230 korun. Na tržní ceně bychom mohli být za pět až šest let. Za fotovoltaiku se platí 12 150 korun.

Květoň: V našem oboru by mělo určitě dojít ke kategorizaci výrobců. Podporovat by se měly podle nás hlavně domácnosti, aby se co nejvíce spotřebovalo v místě výroby. Třeba na nabíjení elektromobilů, jejichž boom se dá čekat už v nejbližších letech. Cena za jejich dobíjení z panelů na domě je podle našich výpočtů o řád nižší než cena za benzin nebo naftu na stejnou vzdálenost.

Část průmyslu kvůli cenám odejde jinam

Kolik by mohly stát úpravy sítě do stavu, aby byla schopna obnovitelné zdroje absorbovat bez problémů?

Havel: To nejde odhadnout V současné nepřehledné situaci nelze říct, kde a kdy budou ty zdroje stát. Náklady určitě půjdou do miliard. My letos na připojení nových projektů plánujeme až půl miliardy korun.

Květoň: Důležité je, kolik si stát může dovolit. Před dvěma lety nám zákazníci s každou megawatthodinou dávali dotaci asi 55 korun, teď je to 166 korun, a když to takhle půjde dál, budeme všichni dávat asi 350 korun. Myslíme, že to ekonomika snese bez dopadů na konkurenceschopnost.

Havel: Podle nás to bude více. Pokud nám bude regulátor promítat do ceny elektřiny náklady na podporu tak, jak je to nastaveno v současné legislativě, bavíme se o částkách 500 až 700 korun. Dnes podpora na obnovitelné zdroje a kogenerace činí asi 1,5 procenta v ceně elektřiny pro domácnost. V roce 2010 to bude téměř pět procent pro domácnosti, v podnikatelském sektoru až 7,5 procenta.

Šolc: Tím bychom si z velké části vyčerpali ekonomické možnosti další podpory obnovitelných zdrojů. Budeme muset pečlivě vybírat, které zdroje si můžeme dovolit a v jakém rozsahu. Částečně jsme vyčerpali i možnosti rozvodné sítě absorbovat neřízené obnovitelné zdroje. Bude trvat až osm nebo deset let, než se energetický systém s tímto rychlým skokem dokáže vyrovnat.

Květoň: Nemluvě o odchodu energeticky náročných provozů. Příkladem jsou keramické a sklářské závody, ale nejen ty.

Šolc: Ano, když bude cena o desítky procent nad evropským průměrem, je nepochybné, že část průmyslu odejde jinam. Notabene, když bude mít jistotu, že to tak bude příštích 20 let.

A jaké jsou výhody alternativních zdrojů?

Šolc: Je to z hlediska dodávek bezpečný zdroj, který je u nás, máme ho pod kontrolou. Ale musíme se ho naučit integrovat v porcích, které jsou ekonomicky a energeticky stravitelné.

Květoň: Při rozumném způsobu rozvoje je obor obnovitelných energií je růstový a vytváří pracovní místa.

Co se stane v nejbližší době?

Květoň: Do podzimu by snad mohlo dojít k pročištění rezervací výkonu, aby bylo jasné, co se bude stavět. Podle našich odhadů to řada investorů vzdá. Kdyby se připojily všechny projekty, nepochybně by to bylo špatné.

Havel: Od dubna platí novela vyhlášky o připojení, která by měla vést k pročištění téhle statistiky. Podle ní už nemusíme prodlužovat rezervace a navíc je v ní zakotvená povinnost uzavřít do tří měsíců smlouvu o připojení, pokud je vydáno kladné stanovisko a jeho platnost již byla prodloužena. Jen pro ilustraci: E.ON má v současnosti připojeno 18 MW výkonu ve větrných elektrárnách, ČEZ asi 168 MW. Rezervace na povolené žádosti ale činí 2500 megawattů.

Janeček: Díky vyhlášce bude na podzim opravdu jasněji. A rozdíl to bude veliký. My jsme požádali své členy, což je asi 35 společností, jestli by nebyli ochotni vzdát se rezervace na některé projekty. Kupodivu nám firmy jen na základě toho jednoho dopisu napsaly, že se vzdávají dohromady projektů asi za 55 megawattů.

Květoň: Všichni musíme být vstřícní. Nic jiného nám ani nezbývá. Něco se tu stalo a teď je zapotřebí to nějak odřídit.

Havel: Před dvěma měsíci se rozběhla neformální setkání zainteresovaných stran. Ne vždy je to tak jednoduché jako dnes, ale zdá se, že to zatím funguje.

Matouš Lázňovský

Kdo je kdo

Pavel Šolc
vedoucí poradců ministra průmyslu a obchodu a také ředitel strategie ČEPS s funkcí pozastavenou po dobu svého působení na ministerstvu

Michal Janeček
předseda České společnosti pro větrnou energii

Josef Havel
předseda představenstva E.ON Distribuce, a. s.

Josef Květoň
předseda České fotovoltaické asociace

URL| http://EKONOM.IHNED.CZ/c1-43454660-musime-se-vratit-na-zacatek