Nejvyšší správní soud opět rozhodl ve prospěch větrných elektráren

Rozsudkem ze dne 30. března 2012 zrušil Nejvyšší správní soud část Zásad územního rozvoje Karlovarského kraje, které nepřiměřeným způsobem regulovaly a omezovaly výstavbu větrných elektráren v tomto kraji. Po kraji Vysočina, Plzeňském a Moravskoslezském se jedná již o čtvrté rozhodnutí Nejvyššího správního soudu směřující ke zrušení částí krajské územně plánovací dokumentace omezující výstavbu VtE. Rozsudek byl zveřejněn pod jednacím číslem 8 Ao 7/2011-155 na stránkách www.nssoud.cz.
Zrušen byl bod. 2.6.3. v textové části ZÚR KK v kapitole d.02.2 Plochy a koridory veřejné infrastruktury a zobrazení odpovídající závazným jevům „Plochy s potenciálně možnou lokalizací VVE“ a „Plochy s podmíněně možnou lokalizací VVE“ v grafické části ZÚR KK ve výkresech č. O.1 – koordinační výkres a č. 2 – výkres ploch a koridorů nadmístního významu. ZÚR KK jsou zveřejněné na webových stránkách kraje www.kr-karlovarsky.cz.
V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud zopakoval, že stavba VtE má díky svému vizuálnímu dopadu na krajinu, ale i díky dalším vlivům souvisejícím s provozem nadmístní význam a jako takové mohou tedy podléhat regulaci prostřednictvím ZÚR a koordinaci jejich umisťování v rámci území kraje. „Tato regulace samozřejmě zpravidla bude dále zpřesněna územními plány jednotlivých obcí. To však nevylučuje nepochybnou kompetenci kraje k regulaci větrných elektráren v míře abstrakce odpovídající zásadám územního rozvoje a za současného respektování základních principů této regulace.“ Z odůvodnění však dále vyplývá, že pokud se regulace týká konkrétních lokalit, pak to musí být „pro jejich specifický charakter, který je v poměrech české a středoevropské krajiny … při uvážení konkurujících si legitimních zájmů natolik hodnotný, že kvůli němu je proporcionální takovým způsobem omezit vlastnická práva osob, na jejichž pozemcích by jinak větrné elektrárny mohly být vybudovány. Míra přípustnosti regulace pak musí u konkrétních lokalit odpovídat cennosti hodnot, které mají být regulací chráněny“, k tomu je třeba náležité vyhodnocení lokality a odůvodnění potřeby regulace. V rozsahu regulace proto byly ZÚR KK nepřiměřené a ve svém odůvodnění neurčité.