Hrozí v Česku nestabilita sítě díky větrným elektrárnám?
Říká se, že polopravda je někdy horší, než lež. To platí právě v tomto případě bezezbytku. Skutečnost, že věrné elektrárny mohou ohrozit stabilitu elektrické sítě je totiž pravdivá. Ale...
Pokud přistoupíme k vysvětlení, je nutno rozlišit, o čem se vlastně mluví. Pod pojmem "stabilita elektrické sítě" se totiž mohou skrývat dva jen volně související významy, které bývají i představiteli "velké energetiky" často zaměňovány.
První význam souvisí s kapacitou elektrizační - zejména přenosové - soustavy. Problém nastává, pokud je výroba větrné energie silně koncentrována v některé oblasti, kde neexistuje dostatečná poptávka po energii. Pokud v takovém případě nastane výrazně větrné období, je nutno vyrobenou energii transportovat na velké vzdálenosti, což zahlcuje zejména dálková vedení nejvyššího napětí. Problém lze samozřejmě řešit výstavbou nových elektrických vedení (podobně jako například při plánované dostavbě Temelína, což je podobně koncentrovaný zdroj), to je však zdlouhavé a drahé. Alespoň po přechodnou dobu se tak vyskytují situace, kdy je větrnými elektrárnami přenosová síť hodně vytížena a v případě nějakých mimořádných událostí (s větrnou energií nesouvisejících) se pak zvyšuje riziko jejího kolapsu (tzv. blackout).
Tento problém ovšem nastává teprve při opravdu vysoké koncentraci větrných elektráren jako je tomu v případě severního Německa (ale nově například i v severní Číně či na americkém Středozápadě). Při větrném počasí v severním Německu se vyrobená energie "roztéká" všemi směry a protože se neřídí hranicemi ani obchodními toky, ale fyzikálními zákony, tak za nepříznivých okolností zatěžuje i českou přenosovou soustavu, jak je často prezentováno jejím provozovatelem, společností ČEPS, a.s.
Tento problém je však sporadický a nesouvisí s větrnými elektrárnami v České republice! Potenciál větrné energie v České republice je přece jen omezený a rozprostřený v různých regionech a nedosahuje takové výše, aby české větrné elektrárny i při největším dnes představitelném rozvoji přenosovou soustavu nějakým významným způsobem destabilizovaly.( v Něměcku je dnes instalováno přes 22.000 MW, zatímco v ČR pouze 200 MW a nárůst na 1000 MW je předpokládán v horizontu mnoha let)
Druhý význam "ohrožení stability elektrické sítě" souvisí s bilancí mezi výrobou a spotřebou elektrické energie. Větrné elektrárny (podobně jako solární a v menší míře i průtočné vodní) vyrábějí energii v závislosti na počasí a tak jejich okamžitý výkon kolísá. Pokud je (například) větrných elektráren mnoho, pak je nutno toto kolísání nějakým způsobem vyrovnávat. V případě, že by se toto kolísání vyrovnat nepodařilo, pak by došlo skutečně k "ohrožení stability".
Že se jedná o ohrožení, jehož význam není zásadní, je možné se přesvědčit například v sousedním Německu či v jiných zemích. Tam je již nyní řádově vyšší zastoupení větrné energie než je v České republice vůbec reálné v dohledné budoucnosti a přesto zde k žádnému hroucení sítě nedochází. Kolísající výrobu energie lze totiž poměrně úspěšně a bez enormních nákladů balancovat mixem dalších zdrojů a prostředků. Ve zcela výjimečných případech pak lze větrné elektrárny (s výjimkou nejstarších typů) nouzově vypnout, což je rozhodně méně komplikované, než u velkých energetických bloků například jaderných či uhelných elektráren.
Jen pro zajímavost můžeme uvést, že pokud byly v posledních letech ve světě zaznamenány nějaké významné problémy s dodávkou elektrické energie, pak souvisely spíše s jinými způsoby výroby energie, například s elektrárnami jadernými (problémy s chlazením v horkém a suchém létě, nucené odstávky), vodními (sucho), uhelnými (chlazení, zamrzání paliva) či plynovými (závislost na dodávkách ze zahraničí). U větrných elektráren se s kolísáním výroby od počátku počítá a na "bezvětrné" období tedy musí být energetická soustava připravena.
[ back ]
