Energie větru je v celosvětovém měřítku obnovitelným zdrojem energie s druhým nejvyšším potenciálem, hned po primární energii slunečního záření. Množství neustále se obnovující větrné energie, která je k dispozici ve spodních vrstvách atmosféry, vysoce překračuje veškeré energetické potřeby lidstva. Praktické využití tohoto nezměrného potenciálu je však limitováno řadou omezujících podmínek, v prvé řadě
- koncentrací hlavních míst spotřeby elektrické energie do relativně nevelkých regionů s vysokou hustotou obyvatel a omezenými možnostmi výstavby větrných elektráren
- kolísáním výroby větrné energie v závislosti na povětrnostních podmínkách
- omezenými možnostmi dlouhodobějšího skladování velkých objemů elektrické energie
- relativně vysokými náklady na vedení velkých objemů elektřiny na velmi velké vzdálenosti (z řídce osídlených oblastí do míst spotřeby či mezi regiony pro vzájemné vyrovnávání výchylek), respektive i různými bariérami pro realizaci těchto přenosů.
